sv. Jeroným Hieronymus, presb. et doctor Eccl září, připomínka
Postavení: kněz a učitel církve
Úmrtí:420
Patron: Dalmácie, Lyonu, teologů, učenců, archeologů, studentů, žáků, překladatelů, univerzit, vědeckých společností; vzýván proti očním chorobám
Atributy: jeskyně, kámen, kardinálský klobouk, kniha, kříž, lebka, lev, poustevník, psací potřeby
ŽIVOTOPIS
Pocházel z chorvatského území. Studoval v Římě a několik let žil jako poustevník poblíž Antiochie. Byl vysvěcen na kněze a pobýval v Konstantinopoli, odkud se vrátil do Říma. Na pokyn papeže Damasa pracoval na revizi překladu Nového zákona podle původních textů. Byl nazýván lvem křesťanské polemiky. K Bibli (Vulgata), jejíž překlad dokončil během 30 let v Betlémě, přidal obsáhlé komentáře. Napsal mnoho obranných listů a podporoval řeholní život.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
„NEZNALOST PÍSMA JE NEZNALOST KRISTA.“
Narodil se v letech 342 – 347 v Stridonu, při hranici Dalmácie s Panonií, v Chorvatsku, s dalšími jmény Sofronius Eusebius. Od začátku školní docházky se projevoval jako nadaný, ale nedisciplinovaný. Z charakterových vlastností je uváděna vášnivost, nedůvěřivost a citlivost. Brzy odešel přes Miláno do Říma, kde studoval gramatiku, rétoriku a filozofii. Asi v 19 letech zde byl pokřtěn a v roce 367 se vydal s přítelem Bononem na delší putování, při němž navštívil Dalmácii, Galii a další země. Při cestě navštívil školu v Trevíru, kde pro přítele Rufina přepisoval dva spisy Hilária. V Akvileji pak pomáhal biskupu Valeriánovi proti ariánům.
V roce 372 navštívil Malou Asii. S Heliodorem, Hylasem a údajně ještě s dalšími druhy připutoval do Antiochie, kde měl učitele v Apollinariovi, pozdějším biskupu Laodiceje. Zde také onemocněl a druhové ho opustili. Po nějakou dobu se Jeroným, snad ještě s Hylasem, zdržel na statku přítele Evagria v Maronii. Odtud navštívil poustevníka Malchuse (pam. 21. 10.), jehož životopis později napsal. Utvrzen o významu poustevnického života strávil Jeroným 4 roky v poušti Chalcis poblíž Antiochie a v mnišském společenství u Aleppa na území dnešní Sýrie.
Žil zde velmi asketicky, bojoval s mnoha pokušeními a po seznámení se s jedním křesťanem židovského původu se horlivě učil hebrejsky, aby mohl číst Bibli v originálním znění.
Byl ještě velmi mladý a po volném životě v Římě ho sužovaly nejen vzpomínky na různá provinění, ale především obrazotvornost. K tomu přistupovala jeho vášeň k četbě pohanských autorů, zejména Ciceróna, jehož některý spis si prý společně s Biblí donesl sebou na poušť. Tyto touhy po nějakou dobu u něj působily jakoby jeho rozpolcenost a rozhodující boj prožíval i ve snu. Jednou se vzbudil zpocený úzkostí, neboť se mu zdálo o posledním soudu, na němž místo za křesťana byl označen za žáka Ciceronova. To byla zřejmě tečka za jeho náklonností k pohanským spisům. S novou vlnou kajícnosti a s myšlenkami na smrt se pustil do boje se sebou samým.
Za hrozby rozkolu v Antiochii, kvůli třem adeptům na patriarchální stolec, navrhovaným stranami odlišných názorů, se stal rádcem. Požadoval rozhodnutí papeže, kterému prý nakonec navrhl Paulína za biskupa. Ten chtěl mít z Jeronýma kněze a přes jeho námitky o nehodnosti ho v roce 379 přiměl k přijetí kněžského svěcení.
V další životní etapě Jeroným navštívil Konstantinopol (Cařihrad), kde věnoval pozornost slovům Řehoře Naziánského (pam. 2. 1.), pracoval v knihovně a zdokonalil se v řečtině. Překládal z ní díla sv. Otců do latiny a její znalost využíval i při práci na překladu Bible.
V roce 382 byl již na církevním sněmu v Římě. Stal se sekretářem papeže Damase a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů.
V Římě byl mimo jiné duchovním rádcem skupiny vznešených vdov, mezi nimiž vynikla Marcela (pam. 31. 1.) a Pavla (pam. 26. 1.), která s dcerou Eustochium (pam. 28. 9.) ho později následovala do Betléma, kde s jeho pomocí zakládala kláštery.
Jeroným se po pouti na svatá místa v Palestině a po návštěvě Didyma, usadil asi začátkem roku 386 v Betlémě, kde u místa Kristova narození strávil přes 30 zbývajících let života. Naplnil je prací s překladem Bible nazvaným Vulgata.
Za svého života však přeložil a napsal více dalších spisů a to historických, polemických i homiletických. Dochovalo se po něm i 117 dopisů. Z myšlenek, pro které pracoval a žil je nejvýraznější upozornění: „Neznalost Písma je neznalost Krista.“
Ke konci života jeho kláštery zničili Saracéni a celoživotní námaha jeho oči dovedla téměř k plné slepotě. Zemřel asi ve věku kolem 75 let a byl pohřben v kostele narození Páně v Betlémě, vedle Pavly a Eustochium. Později, asi r. 1200, byly jeho ostatky přeneseny do Říma a uloženy v chrámu Santa Maria Maggiore.
Jeroným byl zařazen mezi nejslavnější učence své doby a v roce 1298 spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým byl prohlášen učitelem církve.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Přečtu si namátkou otevřený úryvek v Novém zákoně a budu uvažovat o jeho významu pro mne.
Bože, Tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k Tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
sv. Jiří
Georgius, m. in Pal
24. dubna, nezávazná památka Postavení:mučedník Úmrtí:s. IV Patron:především rytířských řádů a skautů, dále Anglie, Benátek, Německa, Janova, Portugalska, Katalánie, Řecka a Ruska. Hlásí se k němu i vojáci, jezdci, zbrojíři, řezníci, rolníci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, artisté, pocestní a chovanci chudobince, ti Atributy:drak, kolo, korouhev, kůň, rytíř
ŽIVOTOPIS
Zprávy o jeho životě nejsou dost věrohodné. Z historických pramenů je uznávána jen zpráva o jeho mučednické smrti na začátku IV. století, kterou podstoupil v palestinském městě Lyddě, blízko dnešního Tel Avivu a nad jeho hrobem byla postavena basilika. Jeho úcta byla šířena na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NEOHROŽENÝ BOJOVNÍK ZA VÍRU
Co o něm víme nejpravděpodobnějšího? Jeho původ se klade do Kappadokie na území dnešního Turecka. Někteří se ale domnívají, že by zemí jeho původu mohla být Gruzie, jež má spojitost s jeho jménem Georgius. Staré životopisy uvádí matku z Kappadokie a otce z Persie. Matka s Jiřím se přestěhovala do Palestiny a tam se stal vojákem. Podle legendárních životopisů mohl dosáhnout hodnosti plukovníka v Diokleciánově vojsku. Když začalo pronásledování křesťanů, rozdal prý své jmění chudým a pak vystoupil jako neohrožený vyznavač Kristův na obranu křesťanů. Jazykem bojoval proti starému pohanství a ďábelskému napadání církve. Odtud jeho symbolické vyobrazení – boj s drakem, o kterém píše velká většina legend o sv. Jiří. Dívku, kterou na obrázcích zachraňuje, někteří považují za symbol jeho duše či za křesťanství. Pravděpodobně se jedná o manželku Diokleciánovu, z níž se stala křesťanka díky statečnosti, s jakou vyznával Jiří víru a snášel muka. Ještě téhož roku byla sťata. Vítězí ten, kdo se nevzdává a neustupuje, když přijdou těžkosti. To je jádro legendárních vyprávění o sv. Jiří, různě přepracovávaných.
O konci jeho života bývá uváděno, že císař ho chtěl mučením přimět k modloslužbě a proto mu ve vězení dali nejdříve nohy do klády a ležícímu na zádech položili na prsa těžký kámen. Pro svou pevnost v přesvědčení byl Jiří další den mučen kolem s hřeby, které otáčením kola drásaly jeho tělo. Pak byl prý hozen do nehašeného vápna a nato bičován. To vše přivedlo prý k víře Diokleciánovu manželku Alexandru a Jiřímu byla pak useknuta hlava. Zároveň byla sťata i Alexandra.
Dle nejznámější smyšlené pověsti z „Legendy aurea“ začíná jeho život v Kappadokii, kde se stal vojákem a pak tribunem římského vojska za Diokleciána. V oné době trápil zemi Silena svým dechem drak žijící v jezeře, jemuž byly předkládány denně dvě ovce a později lidské oběti vybírané losem. Když los padl na princeznu, byla mu přivedena jako nevěsta, ale dřív, než se jí drak mohl dotknout, Jiří do něj vbodl své kopí a pak ho na princeznině pásu dovedl do města před lid a krále, aby ho před jejich očima zabil. Za odměnu žádal křest 15.000 osob. Pak pokračoval v cestě. V roce 305 byl pronásledovateli křesťanství zajat a umučen jak již psáno.
Pohřben byl v Lyddě a jeho hrob se stal cílem poutníků a místem zázračných uzdravení. Již před rokem 337 vznikla při jeho hrobu hřbitovní basilika a uvádí se, že její zbytky jsou ještě vidět. Nejstarší řecký nápis o sv. Jiřím je dle archeologů z roku 368. Ve IV. a V. století se jeho uctívání rozšířilo mimo Palestinu i v Sýrii, Gruzii, Arménii, Egyptě a v Etiopii. Úctu k sv. Jiří rozšířili po Evropě nejvíc křižáci. V Anglii mu bylo zasvěceno 160 kostelů. Některé na Západě jsou prokazatelně již ze VI. století a na mnoha místech Evropy jsou domnělé ostatky sv. Jiří.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Překonávat některé těžkosti někdy vyžaduje odvahu jako symbolický boj s drakem. Stejně tak vyžaduje někdy odvahu podávat svědectví o své víře. Pomodlím se desátek za tuto odvahu a abych byl vždy připraven ke službě Bohu a bližním.
Bože, Tys posiloval svatého Jiří, aby následoval Tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)