Odkaz předchůdců

● Petr Vok z Rožmberka (zakladatel a první velmistr)

(1. října 1539 Český Krumlov– 6. listopadu 1611 Třeboň) byl český šlechtic z rodu Rožmberků. Patřil k předním postavám českých dějin 16. a 17. století. František Palacký o něm napsal, že je vedle husitství druhým největším vrcholem naší minulosti. Byl posledním narozeným i zemřelým příslušníkem rožmberského rodu.

● JanJiří ze Švamberka (druhý velmistr)

Český šlechtic, 1603– 09 dvorský sudí, 1609– 11 český nejvyšší komorník, 1609 stavovský direktor. Dědic rožmberského majetku.

● Petr ze Švamberka (třetí velmistr)

Po smrti Jana Jiřího ze Švamberka roku 1617 převzal správu nad rodovým majetkem jeho syn Petr. V roce 1607 se stal hejtmanem plzeňského kraje, v roce 1612 doprovázel Matyáše k volbě do Frankfurtu. V roce 1615 převzal správu rodových statků, z nichž platil luterské německé kazatele v Praze. Za stavovského povstání v roce 1618 byl členem stavovského direktoria a jedním ze zemských správců, sám vydržoval praporec pěchoty. Za Fridricha V. Falckého byl nejvyšším sudím dvorským. V roce 1621 posmrtně odsouzen a jeho majetek byl zkonfiskován.

● Kristián I. Anhaltsko-Bernburský

Kristián I. Anhaltský (11. května 1568, Bernburk– 17. dubna 1630) byl kníže anhaltský a především jeden z velmi významných diplomatů své doby. Nějakou dobu byl vojevůdcem a dokonce vrchním velitelem českého stavovského vojska během třicetileté války, ale jako vojevůdce se neosvědčil. Bojoval mimo jiné v bitvě na Bílé Hoře. Blízký přítel Petra Voka z Rožmberka.

● JanZrinský ze Serynu (synovec Petra Voka z Rožmberka)

Datum narození Jana Zrinského ze Serynu není známo zcela přesně, stalo se tak patrně v půli roku 1565. Prvorozený syn Jan se rodičům Mikuláši Zrinskému ze Serynu a Evě rozené z Rožmberka narodil v Chorvatském Čakovci. Otec Mikuláš Zrinský (maďarsky Zrínyi) ze Serynu (1518– 1566), matka Eva z Rožmberka (1537– 1591) pocházela z urozeného rodu Rožmberků. Mikuláš Zrinský padl jako velitel pevnosti Sigetu vzdálené asi 120 km od Čakovce. V boji byl raněn střelnou zbraní a poté zajat. Dne 7. září 1566 byl Mikuláš Zrinský sťat.

Po smrti Mikuláše se dočasně postaral o ovdovělou Evu a dvouletého Jana Mikulášův tehdy nejstarší žijící syn z předchozího manželství Jiří na svém sídle v Eberau. Záhy po vypořádání dědických nároků po smrti svého manžela se však Eva Zrinská z Rožmberka s malým synkem vrátila do Českého Krumlova. Zde našli domov patrně ve vdovském domě Anny z Roggendorfu, babičky Jana Zrinského na Novém Městě v Českém Krumlově. V roce 1570 přesídlila Eva se synem na zámek v Bechyni– sídlo svého bratra Petra Voka. Útlé dětství až dosud strávil malý Jan obklopen především ženami z fraucimoru Evy z Rožmberka. Teprve vlivem svého strýce Petra Voka mohl okusit i mužský svět a patrně pod jeho dohledem získával Jan základy dvořanské výchovy. Ale nejen to, pobyt na Bechyni dával Janu Zrinskému poznat renesanční kratochvíle, hony i pijácké zábavy. Zatímco Eva z Rožmberka v roce 1578 uzavřela nový sňatek s nepříliš zámožným a málo urozeným italským šlechticem hrabětem Pavlem z Gassoldu a odešla se svým manželem do italské Mantovy, Jan zůstal v Čechách. Mezi stárnoucím Petrem Vokem a Janem začalo vznikat silné pouto. Ještě naposled se Jan Zrinský setkal se svou matkou v roce 1586, kdy ji navštívil v Mantově. V roce 1591 Eva z Rožmberka zemřela. Výchova Jana Zrinského byla směřována posledními rožmberskými vladaři k dvořanské kariéře. Patrně v roce 1582 se tehdy sedmnáctiletý Jan stal pážetem na dvoře císaře Rudolfa II. Byl takříkajíc nadějí rožmberského domu. Když se totiž bezdětný Petr Vok s přibývajícími léty stále více vzdaloval možnosti předat svému přímému nástupci rožmberské dominium, upnul své naděje k mladému synovci, k němuž ho už dávno pojilo citové pouto. V roce 1597 potvrdil zápisem v zemských deskách udělení panství Rožmberk Janu Zrinskému. Z hospodářského hlediska patřilo rožmberské panství mezi ta méně výnosná, ale mimořádně důležitý byl symbolický rozměr a kontinuita s rožmberským rodem, který byl s hradem a panstvím spjat po čtyři staletí a jehož kolébkou hrad Rožmberk byl. Naděje Petra Voka na zachování rožmberského dědictví posílil sňatek Jana Zrinského s Marií Magdalénou Novohradskou z Kolovrat. Svatební den byl stanoven na 7. listopadu roku 1600 a zámek Český Krumlov se stal svědkem svatebního veselí, které trvalo celé 3 dny. Manželství Jana Zrinského přes naděje Petra Voka na pokračovaní kontinuity slavného rodu zůstávalo bezdětné. Zodpovědnost za pokračování rodu přešla plně na bedra Jana Zrinského po smrti Petra Voka v listopadu roku 1611. V té době však již byl Jan Zrinský sužován mnohými zdravotními problémy, dlouhodobě jej trápily prudké bolesti hlavy a křeče celého těla. Úlevu nepřinášela ani lázeňská léčba v osadě na Vilémově Hoře nad Horní Stropnicí u Nových Hradů, která byla později pojmenována Dobrá Voda, nepomáhaly ani léky a masti předepisované lékaři a lékárníky Petra Voka. Bylo snad zlomyslností dějin, že několik měsíců po smrti svého strýce zemřel na Rožmberku také Jan Zrinský ze Serynu. Zemřel bez potomků ve svých téměř sedmačtyřiceti letech, dne 24. února roku 1612. Je pravděpodobné, že jeho předčasné smrti napomohlo velmi chladné a nevlídné počasí v době pohřbu Petra Voka, kterého se Jan Zrinský nepochybně účastnil. Smuteční průvod dorazil do Vyššího Brodu 1. února roku 1612. Zde byla za jeho dohledu rakev s Petrem Vokem uložena do rožmberské hrobky v cisterciáckém klášteře.

● Theobald Hock z Zweibrückenu

Höck se narodil 10. srpna 1573 v Limbachu nedaleko sárského Zweibrückenu v někdejší Rýnské Falci. Datum jeho úmrtí neznáme, jedny prameny uvádějí až rok 1658, jiné tvrdí, že už roku 1624 lze doložit označení Höckovy manželky za vdovu. To byl ostatně mrtev také Petr Vok, který umožnil vydání veršů svého německého tajemníka, už pěknou řádku let. Důvěra, kterou v Höcka vkládal, se neprojevila jako oprávněná– za 1000 kop českých grošů mu stačil před svou smrtí prodat panství Žumberk, které sám získal za více než desetinásobek, stejně tak nesl i úhrady Höckovy svatby v Třeboni– a všechno štěstí se od našeho básníka po Vokově smrti zcela odvrátilo. Byl uvězněn, mučen a odsouzen posléze až k smrti, po stavovském povstání však osvobozen a jako s protestantem se s ním setkáváme nejen ve službách „zimního krále“ Fridricha Falckého, ale také na útěku ze země po prohrané bitvě na Bílé Hoře. Se šumavskými básníky ho pojí nesporně alespoň tedy to jedno jediné: vyhnání z Čech.

● Karel starší ze Žerotína

Karel starší ze Žerotína (německy Karl der Ältere von Zierotin; 15. září 1564 Brandýs nad Orlicí– 9. října 1636 Přerov) byl moravský šlechtic, stavovský politik s rozsáhlými literárními zájmy a představitel moravského zemského patriotismu z rodu Žerotínů.

● Václav Budovec z Budova

(*28. srpna 1551, Červené Janovice, † 21. června 1621, Praha) byl český politik, diplomat a spisovatel, významná postava politického a církevního života českého stavovského státu ve II. polovině 16. století a počátku 17. století, příslušník rodu Budovců z Budova. Popraven při exekuci 27 českých pánů, vůdců stavovského povstání, které vyvrcholilo prohrou bitvy na Bílé Hoře.

● Šimon Lomnický z Budče

Šimon Lomnický z Budče, též žebrák, Lomnicius, Chodeček a Janů (* 1552, Lomnice nad Lužnicí, † 1623, Praha) byl český spisovatel. Pocházel z chudých poměrů, školu vystudoval díky Vilémovi z Rožmberka, který mu později zajistil místo učitele. Později pro svého ochránce pracoval přímo jako písař a správce pivovaru v Třeboni a Lomnici nad Lužnicí. Kolem roku 1585 zdědil po tchánovi zájezdní hostinec v Ševětíně, který pod jeho vedením velmi dobře prosperoval. V této době pravděpodobně půjčoval peníze na lichvářský úrok (lichva byla od 4 %). Roku 1594 byl povýšen do šlechtického stavu. Roku 1619 Lomnický přišel o majetek– nejprve vyhořel a poté jeho vesnice, ve které byl rychtářem, byla zničena císařskými vojsky. Odešel pak s druhou manželkou (první zemřela kolem roku 1600) do Prahy, kde přestoupil k evangelické církvi. Po bitvě na Bílé hoře se vrátil ke katolické církvi. Proto tuto dvojí konverzi a některé další nepodložené skutky (žádost o zkonfiskovaný dům– pravděpodobně to však není pravda), údajně v Praze žebral (to asi pravda je), je v literatuře často označován jako amorální (pravděpodobně to není pravda).

● Martin Fruwein z Podolí

Martin Fruwein z Podolí (také Fruvein, Fruewein,[1] od roku 1619 Frühwein von Podoli); datum narození neznámé Schmiedeberg, Svídnické knížectví– 7. června 1621, Praha) byl pražský měšťan, advokát, purkrabí zemských desk a účastník Stavovského povstání v letech 1618–1620. V roce 1621 nebyl na Staroměstském náměstí popraven, neboť ještě před popravou spáchal sebevraždu skokem z Bílé věže do Jeleního příkopu.

● Václav Vratislav z Mitrovic

Václav Vratislav z Mitrovic (zvaný Tureček, 1576–1635) byl český šlechtic (nejprve rytíř, později pán), známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království.

Inspirace a průvodci světem Petra Voka z Rožmberka Georgette de Montenay

(1540– asi 1581) byla francouzskou autorkou křesťanských emblémů (Emblematum Christianorum Centuria) zveřejněných v Lyonu mezi 1567 a 1571. Byla považována za dvorní malířku Jeanne d’Albret– Jeanne of Navarre. S emblémy souvisí i štuková výzdoba pokojů Petra Voka z Rožmberka na zámku v Bechyni, kde jsou použity emblémy připomínající smrt, převzaté z knihy Georgette de Montenay Emblematum Christianorum Centuria.